
Bílý tygr indický -
Panthera tigris
tigris.
Indický tygr může
mít různé formy
zabarvení - lehce
oranžové, lehce
narudlé, nebo také
čisti bílé. Pak
mluvíme o "bílém
tygru", který ovšem
není samostatným
druhem, je to stále
tygr indický, jen s
bílou srstí. Mnoho
lidí se domnívá, že
bílý tygr je jakýsi
"sněžný tygr", že
pochází se Sibiře a
jeho bílé zbarvení
mu pomáhá krýt se ve
sněhu. To je velký
omyl, protože bílí
tygři jsou jen bílou
formou indického
tygra a nikdy nebyl
ve volné přírodě
spatřen jinde, než
na indickém
subkontinentu. Bílé
zbarvení tedy není
přizpůsobením se
tygra "bílému
okolí", ale jen
projevem přítomnosti
genů způsobujících
bílé zbarvení.
Základní zbarvení je
čistě bílé až lehce
krémové, příčné
pruhy jsou hnědé až
hnědavě šedé. Oči
však nejsou červeně
zbarvené jako u
pravých albínů, ale
jsou jasně modré.
Bílé zbarvení zvíře
opticky zvětšuje a
tak se bílý tygr zdá
pozorovatelům velmi
mohutný.
Všeobecně za
nejmohutnějšího
tygra je považován
tygr sibiřský, ovšem
aspirantem na titul
největší tygr naší
historie je opravdu
velký tygr indický,
jež byl zastřelen v
roce 1967 v indickém
státě Uttarpradéš.
Měřil 3,22 m a vážil
388,7 kg. Dodnes je
vystaven v Americkém
přírodovědném muzeu
ve Washingtonu a
upoutává návštěvníky
svou mohutností.
Historie bílých
tygrů
Bílý tygr má svůj
původ v Indii.
Základem chovu byl
samec Mohan (starý
asi 9 měsíců)
odchycený přírodě
roku 1951 a původně
chovaný v soukromém
zooparku maharadži z
Rewy.
Když Mohan dospěl
byl spářen se žlutou
tygřicí Begum, která
pocházela ze stejné
oblasti jako Mohan,
Begum porodila
několik mládat,
která měla
červenooranžovou
barvu, ale se
sklonem k bílé barvě
po otci. Mohan byl
později spářen s
jednou ze svých dcer
Radhou, která v roce
1958 vrhla 4 bílá
mládata - jednoho
samce a tři samice.
Postupným pářením
mezi bílými tygry a
tygry s vrozeným
sklonem k bílé barvě
se zvětšil rod
bílých tygrů
chovaných v zajetí.
Během 60. let došlo
k prvnímu exportu
bílých tygrů do
Evropy a do USA.
Mohan, který je
považován za původce
všech bílých tygrů
ve světových
zoologických
zahradách se dožil
18 let a zemřel v
roce 1969.
Bílý tygr se řadí do
poddruhu bengálských
tygrů. Základní
zbarvení je čistě
bílé až lehce
krémové, příčné
pruhy jsou hnědé až
hnědavě šedé. Oči
však nejsou červeně
zbarvené jako u
pravých albínů, ale
jsou jasně modré.
Bílé zbarvení zvíře
opticky zvětšuje a
tak se bílý tygr zdá
návštěvníkům velmi
mohutný.
Park ZOO Eskilstuna
(Švédsko) koncem
roku 1993 nabídl
deponaci svých dvou
mládat, samce a
samičky, kteří se
narodili v této ZOO
v roce 1992, kdy
jejich matka Flurry
vrhla tři mládata,
která byla
pojmenována Columbus,
Ferdinant a Isabella.
Do ZOO v Liberci
byli přivezeni
Columbus a Isabella
21.7.1994, nejdříve
byli zapůjčeni a v
roce 1995 se stali
naším majetkem.
Dnešní počet bílých
tygrů žijících v
zoologických
zahradách je
odhadován přibližně
na 100 kusů, zatímco
bílí tygři žijící ve
volné přírodě, byli
vyhubeni již před
několika desítkami
let.
Plány na
znovuobnovení
výskytu bílých tygrů
ve volné přírodě v
místech, kde se
původně vyskytovali
existují, byly
diskutovány, ale
prozatím se
neuskutečnily.


![]()